Dnes bych chtěla shrnout literární formu "deník", která se v Japonsku rozvíjela nejvíce v 10. a 11. století n. l. Japonsky se označuje jako "nikki" a další útvary z tohoto období jsou:
"kikó" (bungaku) - cestovní deníková literatura (cestovní deníky)
"zuihicu" - forma zápisků, příležitostné črty, glosy, zachycení pocitů, dojmů atd., je to taková nástavba na deníkovou literaturu, hlavním dílem této formy je Makura no Sóši neboli Poduškový sešit od dvorní rámy Sei Šónagon, o které se ještě v tomto článku zmíním.
Ač ne přímo do deníkové literatury, ale spíše do tohoto období, můžeme zařadit také neméně důležité tzv. "podivuhodné příběhy", jejichž hlavní formou je "kagami" ("kagamimono"), zrcadla - historické prózy z 11. - 14. století, v jejichž názvu se vyskytuje slovo kagami, např. Ókagami - Velké zrcadlo.
Zpátky k deníkové literatuře "nikki" ;)
--------
Důležité dílo, především historické hodnoty, je Murasaki Šikibu nikki, jak jsem již zmínila v předchozím článku o jeho autorce. Nyní už jen zmíním, že tento Deník Murasaki Šikibu byl zveřejněn až po autorčině smrti, a to společně s jejím třetím dílem Murasaki Šikibu šú - Sbírka Murasaki Šikibu. Tento deník patří k nejdůležitějším památkám deníkové literatury z období Heian, byl psán v letech 1008-1010.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dalším důležitým dílem tohoto žánru je Makura no Sóši od SEI Šónagon. O Sei Šónagon víme, že se narodila asi roku 966 a poslední zprávy o ní máme z roku 1017. Byla dcerou a vnučkou významných básníků rodu Kijowara - "Sei" je vlastně sinojaponské čtení prvního znaku rodového jména Kijowara a "Šónagon" je opět dvorský titul, který se velmi často stával takovým křestním jménem. Z toho vyplývá, že opět neznáme pravé jméno této dámy.
(pozn.: Její praděd Kijowara no Fukujabu, byl jedním z předních básníků doby sbírky Kokinšú, její otec jeden z "Pěti mužů z hrušňové síně" - účastnil se sestavení sbírky Gosenšú!)
Od mládí byla vzdělávána v japonské poezii "waka" a v čínštině a za svůj život byla dvakrát vdaná.
Zúčastňovala se básnických soutěží ("uta awase") a v roce 993 díky básnickým úspěchům na nich, také vstoupila do služeb císařovny Sadako ("Teiši") jako dvorní dáma, kde setrvala až do smrti své paní v roce 1000.
Poté se znovu provdala a ke konci života se stala buddhistickou mniškou.
Kikugawa Eizan - Sei Šónagon, dílo z roku 1811
V době posledních let u dvora císařovny Sadako pravděpodobně sepsala své mistrovské dílo - Makura no Sóši (Poduškový sešit, Sešity pod polštář, Důvěrné sešity - informace o českých překladech najdete na konci článku).
Toto dílo neřadíme do typické deníkové literatury "nikki", spíše je to první případ žánru zápiskové literatury "zuihicu", v Japonsku velmi oblíbené.
Jedná se o tři sešity plné různých osobních postřehů, příhod, portrétů dvořanů, krajinných scenérií atd. Hlavním rysem je množství esteticko-emocionálních hodnocení, řazené do skupin se záhlavím, např. "co je protivné", "co potěší", co je půvabné". Autorka často velmi nekonvenčně hodnotí různé situace, vyslechnuté příběhy i lidi, na druhou stranu ale zapisuje črty plné hlubokého soucitu a empatie vůči trpícím.
Autorka byla taktéž plodnou básnířkou - jejích 16 dochovaných básní formy "waka" se zachovalo právě v díle Makura no Sóši, 14 jich je zařazeno do oficiálně sestavených básnických antologií, cca 30 jich najdeme v osobní Sbírce Sei Šónagon (Sei Šónagon šú).
Sei Šónagon je považována, společně s Murasaki Šikibu, za nejvýznamnější spisovatelku období Heian.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Izumi Šikibu nikki je dílo z počátku 11. století. Autorkou je IZUMI Šikibu, má oblíbenkyně. Narozena pravděpodobně roku 976, zemřela někdy po roce 1036. Jejím otcem byl Óe no Masamune - guvernér provincie Ečizen. Sama se ve svých asi 20 letech provdala za guvernéra provincie Izumi - a tady se opět dostáváme ke starým známým přezdívkám, kdy "šikibu" vyplývá z jejího dvorního titulu. Poté, co porodila dceru (taktéž známou básnířku Košikibu), vrátila se do sídelního města Kjóta a stala se dvorní dámou císařovny Šóši.
Byla vyhlášenou kráskou, prožila mnoho milostných vztahů (dva dokonce s princi Tametakou a Acumičim - syny abdikovaného císaře Reizeie), měla proto špatnou pověst.
Paní Izumi je současnicí Murasaki Šikibu, ta se o ní párkrát nezapomněla zmínit ve svém Deníku - a to poněkud pichlavě, což svědčí o tom, že byly konkurentkami. Prostě rivalita :)
Kikugawa Eizan - Izumi Šikibu, dílo z roku 1811
Deník Izumi Šikibu je poeticky laděný, popisuje hlavně svůj milostný vztah s princem Acumičim v letech 1003 - 1004. Acumiči zemřel velmi záhy po začátku jejich milostného dobrodružství a paní Izumi to nesla těžce - svůj žal vyjádřila v básních "waka" (cca 120 básní) dochovaných ve sbírce Izumi Šikibu zokušú (Pokračování sbírky Izumi Šikibu).
Tato autorka je dalším příkladem fascinující ženské osobnosti japonské historie "zlatého věku". Její poezie se vymykala stylu jejích současníků, především svou hloubkou, citovou intenzitou, svobodou výrazu, bohatou lyrikou. Stala se z ní postava mnohých pozdějších legend.
Tragicky přežila svou vlastní dceru.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dalším a posledních významným dílem žánru deníkové literatury je Sarašina nikki od autorky, která byla o generaci mladší než předchozí dámy. Neznáme její jméno ani přezdívku, pouze víme, že byla dcerou Sugawara no Takasueho, který byl potomek slavného básníka a státníka 9. století: SUGAWARA NO MIČIZANEHO. Možná o tomto úctyhodném pánovi také něco napíšu, jeho osud byl totiž opravdu poutavý!
O autorce Sarašina nikki víme, že byla příslušnicí střední šlechty. Její Deník zahrnuje cca 40 let života a začíná v roce 1020. Byla vášnivou čtenářkou "monogatari" (epická, prozaická vyprávění z období Heian, Kamakura a Muromači), především však Gendži monogatari. Vypadá to, že se příběhy nechávala unášet ve svých fantaziích tak dalece, že ovlivňovaly vnímání vlastního života - ten stylizuje do románu, působí tak snově, je plný náboženských představ a úvah.
Dodnes nevíme, zda tato jménem neznámá autorka Sarašina nikki, není taktéž autorkou např. Hammacu čúnagon monogatari (Příběhy pana rady z Hamacu, někdy také přepsány jako Micu no Hamacu) či díla Joru no nezame (Noční probuzení).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Česká vydání:
- Důvěrné sešity, vydal Odeon 1984
- Závoje mlhy - deník a verše dvorní dámy, vydala Paseka 2002
- Čtvero ročních období, vydala DharmaGaia 2004
Seznam literatury:
- Winkelhoferová, V.; Slovník japonské literatury
- Novák, M., Winkelhoferová, V.; Japonská literatura
Žádné komentáře:
Okomentovat